Ivona Svobodníková z brněnské pobočky zvládá dráhu profesionální hráčky volejbalu a zároveň je velmi úspěšnou kuchynářkou. Jak lze tyto dva světy spojit? Co si Ivona ze sportovního světa odnáší do toho pracovního a naopak?

Jak dlouho hraješ volejbal?

Od devíti let.

Jsi tedy zkušená hráčka. Kam nejvýš ses ve své sportovní kariéře dostala?

V reprezentaci jsem byla deset let a prošla všemi kategoriemi – od dětské, přes juniorku až po ženy. Tým VK Brno Šelmy, ve kterém hraji už dva roky, vede českou extraligu.

Jak časově náročné je hrát volejbal v extralize?

Dost. Trénujeme třikrát týdně + posilovna, regenerace a zápasy. Šestkrát do týdne mám o program postaráno. Jiné teamy ale trénují dvakrát denně, takže máme vlastně pohodu (smích). Život sportovce-profíka je tak trochu svět sám pro sebe. Máme trenéra, kondičního trenéra, maséra atd. Od návratu do ČR (cca rok), jsem měla dva dny volna. Na druhou stranu, když mám náhodou volno, jsem z toho nervózní.

Ivona Svobodníková

Program máš doslova nabitý. Proč jsi navíc začala studovat a našla si zaměstnání?

Ze zahraničí jsem se vrátila s tím, že už nechci dělat jen volejbal. Samotný sport, hlavně ta jednostrannost, mě přestala naplňovat.

„Jednou přijde doba, kdy už nebudu chtít nebo moct sport dělat. Proto jsem se rozhodla začít studovat to, co mě vždy bavilo – design interiéru. V Anglii jsem se věnovala on-line studiu a zároveň léto trávila v Praze na tříměsíční škole designu.“

Skvělé vyvážení sezony, kdy mě volejbal zaměstnával na 100 %. Hrála jsem za německý tým německou Bundesligu, byla jsem plně vytížená.

Takže umíš perfektně anglicky i německy?

Ano a také trochu francouzsky.

Jak se ti daří skloubit práci a sport?

Jde to díky flexibilní pracovní době a zkrácenému úvazku. Na směnách se s kolegy/němi vždy domluvíme tak, aby to vyhovovalo všem. I oni mají své zájmy mimo práci, vycházíme si maximálně vstříc. Pracovat od pondělí do pátku od osmi do pěti bych zkrátka nemohla. Takto mi to vyhovuje.

Jsou tvé zkušenosti profi hráčky volejbalu přenosné do pracovního života?

Určitě. Od dětství jsem zvyklá na tvrdý trénink, trenéři s námi nejednali právě v rukavičkách. Rodiče mi už tenkrát říkali, že je to pro mě škola do života. A dnes to tak konečně vidím i já. Jen tak něco mě nerozhodí. Nepříjemné zákazníky si neberu osobně. Řeknu si, že každý je jiný a jdu dál. Sportovci jsou velmi svědomití, stejně tak i já. Cokoliv ošidíš, je později vidět. Nejen ve sportu, ale i v práci a v životě vůbec. Když v tréninku polevím, projeví se to v zápase. Stejně to mám i v práci. Kromě toho mě sport naučil odhodlání a samostatnosti.

Dává ti naopak práce něco pro tvůj sportovní život?

Práce mi dává rozptýlení od sportu. Volejbal není vždy růžový. V práci je jiný svět. Mám tady úplně jiné starosti. Mimo to se těším na kolegy i na to, že si povykládám se zákazníky.

Říkáš, že na vás od dětství trenéři byli přísní. Co tě u sportu stále drží?

Tým, lidi a sport sám o sobě. Jsou v něm emoce, které prostě jinde nezažiješ. Rozhodně potom parta a zážitky. Nejlepší životní přátele mám díky volejbalu. Drsné podmínky nás stmelily, určitě to stálo za to.

Ivona Svobodníková

Je nějaká podobnost mezi týmem ve volejbalu a v práci?

Já jsem týmový hráč ve všech směrech a vše beru hodně sportovně. Nemohla bych chodit do práce, kde kolektiv není nebo nefunguje. V Möbelixu mám super kolegy, mám je všechny ráda. Proto jsem tu spokojená.