Náš kolega Jozef Germuška pracuje v Möbelixu přes 10 let. Nastupoval jako vedoucí oddělení ložnic a na této pozici zůstal dodnes. Zeptali jsme se ho na pár otázek souvisejících s jeho největším koníčkem, hudbou.

V Möbelixu jste už více než 10 let na stejné pozici, neuvažoval jste, že se posunete jinam?

Ne, že bych neměl snahu, chtěl jsem zkusit vyšší pozici, ale když jsem při předělávání naší pobočky zjistil, co vše to obnáší, tak musím přiznat, že jsem šťastnější tam, kde jsem. Oddělení ložnic je pro mě taková alma mater, cítím se tady dobře.

To mi přijde značka ideál, hnát se za každou cenu někam výš nemusí být cesta ke štěstí. Navíc, když máte takový časově náročný koníček…

Je pravda, že mám čas i na další věci. Na jiné pozici by to už zřejmě nešlo. Hraju na sólovou kytaru v kapele Excel, letos to bude už 20 let od jejího založení. Přes hiphopové začátky jsme se dostali ke kytarové hudbě, kterou hrajeme dodnes.

Jak jste se vy osobně dostal k hudbě?

Moji rodiče jsou hudebně založení, otec byl členem kapely Reflex. Myslím, že jsem podědil geny po jedné i druhé straně, a hlavně po tátovi chuť zpívat a hrát na kytaru.

Chodil jste do nějaké umělecké školy, nebo jste samouk?

Jsem úplný samouk. Otec mě naučil první barové akordy, hmaty a podobné věci, ale notový zápis ovládat neumím.

Byla pro vás kytara vždy jasná volba, nebo jste koketoval i s jinými nástroji?

Zkoušel jsem hrát na bicí, ale ty jsou finančně trošku náročnější než struny na kytaru, takže jsem zůstal u ní.

Jozef Germuška

Hodně vystupujete na svatbách, jakou hudbu tam hrajete?

Na svatbách střídáme více žánrů. Když je svatba na startu, děláme doprovod, kde hraje dechová část, buben, saxofon, harmonika. Začínáme lidovkami, pokračujeme 80. léty, následuje něco rockovějšího a po půlnoci už tam jedou i Kabáti.

Co máte z této škály osobně nejraději? A jaká písnička má na svatbách největší ohlas?

Na závěr svateb hrajeme vždy Moderní děvče od Kabátů, což má vždy velký úspěch. V našich končinách, na východním Slovensku, je také populární kapela Heľenine oči a jejich písnička Mariana. Ti vystupují i v televizi. Další známé písničky od nich jsou např. Obchádzka, Naka nebo teď nejnovější Cirkus. Heľenine oči je reggae rocková kapela. Od nich se mi strašně dobře hrají písničky, protože jsou to naši rodáci z Prešova.

Kolik času vám zabírá zkoušení a hraní? A jak se to dá skloubit s prací?

Máme svatbu za svatbou, takže zkoušíme, jen když potřebujeme nazkoušet nějakou novou písničku. Každý z nás 4 pracuje jinde. Já mám pružnou pracovní dobu, ale dělám do 8 do večera. Kolega klávesák jezdí za prací do Německa. Skloubit vše dohromady dá zabrat, ale jde to. Mám výhodu, že si sám dělám směny, takže si mohu přizpůsobit koníček práci. A mám štěstí na skvělé kolegy a kolegyně, kteří mi vychází vstříc.
Mám to nastavené tak, a ví to i kapela, že 3 víkendy na svatbách jsou maximum. Čtyři už si nesmím vzít, i kdybychom měli možnost hrát na další svatbě. To jsou moje pravidla pro kapelu.

Hudba je pro vás relaxace, zábava nebo součást přivýdělku?

Je to relax, ale už i závazek. Znám kolegy, kteří mají koníček, který jim bere peníze. Když např. rybaříte, pořád potřebujete nové pruty. Můj koníček peníze přináší, což je ideál.

Kolik svateb jste už odehráli?

Dá se to počítat ve stovkách. Za posledních 5 let jsme hráli 2-3 svatby měsíčně. Jak byla covidová pauzička, tak se to nasčítalo takovým způsobem, že jsme přesouvané svatby museli hrát ve středu, v pátek a v sobotu po sobě. To už bylo dost fyzicky náročné, ale zase jsme měli moc hezký přivýdělek.

Kde vás lidi najdou, pokud vás chtějí mít jako svatební kapelu?

Máme Facebookovou stránku, ale většinou nás vyhledají proto, že už byli na nějaké svatbě, kde jsme hráli. Necháme vždy vizitky na stole, oni nás uslyší hrát nebo nás doporučí jinam apod.

Hrajete výhradně na svatbách nebo pořádáte i koncerty pro veřejnost?

Koncerty neděláme, to bychom museli mít vlastní hudbu. Když už, tak děláme zábavné akce jako je narozeninové oslavy, plesy, nebo stužkovací plesy.

Máte skalní fanoušky, kteří objíždí vaše akce?

Když jsme začínali, tak chodila na každou naši zábavu 3 děvčata. Dala si jméno „Tri ťavy“. A opravdu byla na každé akci. (smích)

Cítíte se jako rock star?

Nedávnou svatbu jsem si hodně užil. Ale že bych se cítil být strašně populární, to ne. Kdo mě zná, tak ví, že jsem šoumen. Většinou na mě na svatbách ukazují prsty, ten je super. Na zmíněné svatbě jeden svatebčan začal do mikrofonu spontánně vychvalovat jak kapelu, tak i mě samotného. Zrovna jsem odběh se převléct a slyšel, co říká. Využil jsem situace a fakt jako hvězda vyběhl na visuté pódium a zdvihnul ruce. Lidi začali křičet, tak jsem to opakoval a oni křičeli ještě víc (smích). Bubeník, který stál za mnou, mi říkal, že si to hodně užívám.

A užíváte si to? Jaký je to pocit?

Když je uvolněnější atmosféra, je po dvanácté hodině a už je jen zábava, tak si to užívám takovým způsobem, že vyskočím na reproduktor, zdvihnu kytaru, skočím mezi lidi a podobně. Hudbu si umím opravdu užít.

Kapela Excel

Dokážete si představit, že byste jednou nepracoval v Möbelixu a živil se jen hudbou?

Pořád mám v šuplíku naše CD s 12 skladbami, které bychom teoreticky někdy mohli vydat. Našlápnuto jsme měli vcelku dobře, jen jsme všichni chtěli trošku víc peněz, protože na Slovensku začínající kapela moc nevydělá, spíš do toho musí vrážet peníze. Teď už bychom si to teoreticky mohli vyzkoušet z druhé strany.

Jak jste měli našlápnuto?

Např. v roce 2011, kdy se otvírala prešovská pobočka, proběhla v Prešově hudební soutěž Paegas 2011. Přihlásilo se 30 kapel, které vysílaly v rádiu. Z těch 30 kapel se vybralo 5, které vystupovaly na hlavním náměstí v Prešově. A nás vybrali mezi těch 5. Z nich jsme už sice nevyhráli nahrávání, ale všimli si nás, měli jsme možnost jít do rádia a nahrát několik vlastních písniček.

Také jsme několikrát hráli ve známých klubech, takže jsme měli našlápnuto tak, že nás lidé poznali díky našim vlastním písničkám, a ne jen těm přehrávaným.

Když jdeš ovšem hrát do klubu, musíš zaplatit za to, že tam můžeš hrát. Na svatbě je to naopak, tam ti zaplatí oni, proto jsme nakonec zůstali u svateb.

Je možné, že se dočkáme toho, že se z vás stanou profíci?

Ano. (smích) Některé kapely hrají třeba do sedmdesáti.

To by byla škoda, protože by o vás zase přišel Möbelix, tak vás nechci moc nabádat, ale sny jsou od toho, aby se plnily. Kdyby si vás chtěl poslechnout někdo z kolegů, kde vás najde?

Naše album New Age je na Bandzone, to jsou naše vlastní písničky. Kdyby si chtěl někdo poslechnout kapelu Excel, tak nás najdete i na youtube. Máme tam nahrávku přímo z několika svateb, pak tam máme i 2 CD, kde jsou lidové a moderní písničky.

Pokud by vás chtěl někdo slyšet naživo, musí jít na svatbu?

V dubnu je půst, takže až potom po Velikonočním pondělí by měla být nějaká další oslava a velikonoční party a pak už začínají svatby.

Během půstu nehrajete?

Až po Velikonocích. Žijeme v obci, která je silně křesťansky založená, což znamená, že během půstu nesmíme hrát. Tyto pravidla respektujeme.

Kdo vám skládá písničky?

Texty a melodie písniček, které jsou na Bandzone, většinou poskládal baskytarista. Pokud jde o hudbu, tak tam už každý dával něco svého. Já jsem tvořil kytarové sólo, kytarové riffy, bubeník vymýšlel přechody a klávesák, tehdy můj bratranec, který také nechodil do žádné školy, dokázal udělat takové rozklady na klávesách, že ťukl a už to hrálo.

Jak se měnilo složení vaší kapely?

Od úplného založení kapely Excel jsou jen 2 lidé stejní, já a baskytarista. Mezitím jsme vystřídali už 4 bubeníky, 3 klávesáky a 4 roky jsme měli i velmi dobrou zpěvačku.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať vám to dál skvěle šlape nejen v kapele, ale i v práci.