Na úvodním obrázku: Stanice Hora Svatého Šebestiána
Víme, že máme v Möbelix šikovné lidi. Spousta z nich má méně obvyklé, leč velmi zajímavé koníčky. Jedním z nich je pan Václav Nosek, který už více než rok pracuje na pobočce v Hradci Králové jako skladník. Přečtěte si, jak se dostal ke svému koníčku, v čem mu modelářství pomáhá v práci nebo kolik má doma modelů.
O koníčku
Víme o tobě, že rád modeluješ železnice a vláčky. Jak ses k tomuto koníčku dostal? Pamatuješ si, kdy to všechno začalo?
Jsem „Husákovo“ dítě. V té době měl každý doma vláčky z NDR nebo autodráhu, případně obojí. My jsme první modely dostali s bratrem, když jsem byl velmi malý, to si vůbec nepamatuji. Z vyprávění vím, že to byla velikost H0. Pak na základní škole mi rodiče koupili START set ve velikosti TT, následně mi děda z NDR přivezl další soupravu a od té doby jsem již modely neopustil.
Co tě na tom fascinuje nejvíc? Je to technika, modelování, historie nebo něco jiného?
Ona je to kombinace vícero faktorů. V mladším věku jsem byl několikrát s rodiči vlakem u moře v Německu. Asi od té doby mě fascinují dlouhé soupravy pestrobarevných vozů křižující Evropu. A je jedno, jestli se jedná o dobu minulou, kdy každý vlak měl svůj název, který navozoval představu dálek a mnohdy nedostupnou západní Evropu, nebo jde o vlaky novodobé, kdy se vlakem z Prahy do Ostravy, Berlína, Bratislavy nebo Vídně dostanete skoro stejně rychle jako autem. A k tomu si můžete dát báječnou svíčkovou v jídelním voze, sledovat nádhernou krajinu údolí Labe nebo poklábosit s přáteli.
Současné modely mi umožňují si takové soupravy sestavit a provozovat je. Já navíc mám velikost TT (modely jsou zmenšené na velikost 1:120) a její historie je velmi dobře zmapovaná. Je to napínavý příběh od vzniku v USA za druhé sv. války přes mnoho zvratů, kdy téměř vymizela až do současnosti. Ta historie mě velmi fascinuje. Sám si pro sebe tvořím knížku o historii i přehled vyrobených modelů a jejich různých variant.
O technice není třeba vůbec diskutovat. Přirovnal bych to ke škodovce, třeba k Favoritu a tomu co se vyrábí v automobilovém průmyslu v současnosti.
Věnuješ se spíš stavbě kolejišť, modelování krajiny nebo tě baví samotné mašinky?
Na to je složitá odpověď. Je to spíš o těch lidech, kteří jsou stejně postižení jako já. Při různých setkáních si sdělujeme novinky jak z pohledu nabídky nových výrobků, tak třeba s různými technologiemi staveb a podobně. Pro mě to je tedy hodně o setkávání s přáteli.
Máš doma vlastní kolejiště?
Nemám vlastní kolejiště. Dříve jsem plánoval si je postavit, ale od chvíle, kdy jsem objevil modulová setkání, tak se věnuji jim. Modul je určitý výsek tratě, jehož délka je taková, aby se dal pohodlně naložit do auta a má přesně podle normy rozhraní (konce), aby se dal připojit k sousednímu modulu. Zároveň má i elektrické zapojení, které ho umožňuje elektricky spojit se sousedním modulem. Mám 12 různě dokončených modulů dvoukolejné trati v přímé (pozn.: na železnici nejsou rovinky ani zatáčky, ale trať vede v oblouku nebo v přímé). Některé moduly jsou již zcela dokončené – strážní domek v lese, chmelnice, jiné na dokončení teprve čekají a modul s dvojkolejným mostem přes řeku je zatím jenom ve formě nařezaných prkének.
Patříš do nějakého klubu nebo komunity modelářů?
Ještě za dob Pionýra jsem chodil do kroužku železničních modelářů, ale to mě moc nebavilo. V současné době nejsem nikde organizován, ale mám blízko ke členům jedné sekce volného sdružení železničních modelářů Zababov.
Kolik máš aktuálně modelů vláčků a jaký je tvůj nejoblíbenější?
V současnosti mám přes 3000 vozů a přes 600 lokomotiv. Ostatní příslušenství nepočítám, protože například stavby již nestavím, sestavené je nemám kam dávat.
Nejoblíbenější asi ne, ale u valné většiny to jsou vzpomínky na chvíle kdy nebo kde jsem je sehnal. Ať se jedná třeba o firemní prodejnu největšího výrobce (300 metrů od hranic s ČR) nebo nějaký zapadlý bazar v Berlíně anebo třeba obrovská výstava v Lipsku.
Věnuješ se tomu úplně sám, nebo je to i společná záliba s někým z rodiny?
Věnuji se tomu sám. Když jsem byl malý, tak mě podporovali rodiče. Později se mnou táta jezdil na různé výstavy a obdivoval zahradní železnici, tak jsem mu ji pořídil a začal s ní. Před dvěma roky mi zemřel, tak se starám taky o ni a alespoň jednou za rok ji vytáhnu a zprovozním, k velké radosti dětí mých výborných sousedů.
Fotka modulu „Strážní domek v lese“
Technické nebo „WOW“ momenty
Jak dlouho ti trvá postavit jedno kolejiště?
Jak jsem uvedl již dříve, kolejiště nemám. Ale když vezmu modulové setkání, tak jeho samotná příprava trvá zhruba půl roku. Nejprve se vyhlásí termín setkání, následně přihlášení účastnící nahlásí čísla svých modulů, které jsou ochotni na setkání zapůjčit. Pak jeden člověk s programem na stavbu nakreslí v počítači sestavu modulů, tzv layout, jiný člověk na to nakreslí grafikon jízd (jízdní řád), jiný připravuje lokomotivy, další pak vozy… Článek připravujeme na začátku července a já už mám v počítači nákres layoutu pro setkání v Týnci nad Labem, které bude na konci září. Samotná stavba na ploše házenkářského hřiště (20×40) trvá sehranému týmu i s oživením cca 1 den. Většinou stavíme od 10:00 a končíme před půlnocí.
Layout pro modulové setkání
Setkal ses někdy s něčím opravdu výjimečným, třeba se sběratelským kouskem nebo unikátní stavbou?
To ani ne, ale nikdy mě nepřestane fascinovat šikovnost a nápady jiných. Modeláři, se kterými se potkávám na modulových setkáních, dokázali postavit funkční zařízení na vykládání samovýsypných vozů Wap na uhlí. Jiní zase postavili zrušenou stanici Hora Svatého Šebestiána, přičemž při její stavbě se na několik týdnů ponořili do archivů a nalétali několik hodin s dronem nad tělesem trati. Další dokázali k těm našim malinkým modelům postavit ještě menší úzkorozchodné, plně funkční. Pak se člověk v jejich blízkosti bojí kýchnout, aby jim to neodfoukl.
Co je podle tebe nejtěžší část na této zálibě?
O železničním modelářství se asi právem říká, že je nejnáročnější mezi modelářskými disciplínami. železniční modelář musí být tak trochu historik, truhlář, fotograf, tiskař, elektrikář, výtvarník, strojař, zvukař, IT technik. Určitě jsem na některou profesi zapomněl. Ale z každé uvedené vždy něco bude používat. Navíc musí mít čas, prostor a peníze.
Ale všeobecně bych řekl, že nejtěžší na této zálibě je, aby člověk zjistil, co vlastně chce a jestli je v jeho schopnostech a možnostech toho dosáhnout.
Propojení s prací
Máš pocit, že tě koníček nějak ovlivňuje i v práci? Třeba v trpělivosti, smyslu pro detail nebo organizaci?
Železniční modelářství mě naučilo pokoře. Člověk časem zjistí, že ne ve všem může být tak dobrý a šikovný jako jiní a opačně, že zase může v něčem vynikat. A pak mě ještě naučilo smyslu pro pořádek. Jednak po stránce čistoty, modely jsou velmi jemné a každá nečistota se téměř okamžitě projeví, tak také po stránce organizace. Několikrát do roka se se svými modely účastním výstav. A bez pečlivé evidence to skutečně nejde. Většinou dostanu jednoduché zadání/téma a pak je to na mně co a jak budu vystavovat a musím najít příslušná vozidla, aby výstava byla pěkná.
Mluvil jsi už někdy s kolegy o tvé zálibě, vědí o ní?
Ano vědí, někteří se již byli podívat na modulové setkání (jsou neveřejná) a taky jim vozím nějaké dobroty, když si pro modely jedu do zahraničí.
Viadukt před stanicí Hora Svatého Šebestiána
Závěr
Máš nějaký „vlakový sen“, který si chceš jednou splnit?
Sen mám, ale už se mi nesplní. Ještě jednou bych chtěl jet s tátou vlakem do Berlína na vyprodaný olympijský stadion na Herthu (fotbal) nebo do Max-Schmeling-Halle, kde to vždycky hučí jako v úle na Füchse (lišky – házená). Dát si svíčkovou v jídelním voze, Currywurst s pivem na Alexanderplatz.
A poslední otázka, kdybys mohl být strojvedoucím, kam bys vyrazil?
Jelikož jsem se učil na železniční průmyslovce, tak jsem se na pár lokomotivách svezl. Já bych spíš, pokud mohu, otázku rozdělil. Na to, kam bych se svezl a čím bych se svezl. Kam bych se svezl, tak asi první volba by byla trať Pardubice – Liberec a následně až do Děčína. Hezký je taky Posázavský Pacifik a za třetí bych zvolil trať údolím Labe od Lovosic do stanice Dresden Neustadt.
A čím bych se svezl? Tak ještě jednou bych chtěl sednout za rajčáky (ovládací páky) Potkana. Ta lokomotiva má prostě nádherné tvary, byla ve své době naší nejsilnější elektrickou lokomotivou. Potkan se jí říká, protože její houkačka má zvláštní zvuk připomínající pískání potkana. Rád bych se taky svezl na Delfínovi, což je motorová jednotka východoněmeckých drah, která jezdí i přes naše území na trase Berlín – Praha – Vídeň jako Vindobona a Lipsko – Karlovy Vary jako Karola. Jako třetí volbu bych si vybral lokomotivu NoHAB maďarských drah MÁV, která se vyrábí ve Švédsku v americké licenci. Ta lokomotiva v socialistickém bloku působila jako zjevení, protože americkou předlohu skutečně nezapře a její zvukový projev je nezaměnitelný.
Úzkorozchodná část (úplně vlevo normálně rozchodná trať)