V Möbelixu jsme zaznamenali zajímavý úkaz. Koníčkem řady našich kolegů je rybaření. Zajímalo nás, co je k tomu vede a jestli je něco spojuje? Vybrali jsme čtyři z nich a pro náš časopis je vyzpovídali. Čtyři rybáři, čtyři osobnosti, čtyři různé důvody, proč trávit hodiny a dny u vody.

Jakub Horák – transport CZ/SK

Rybaření
Jakub rybaří od svých 12 let. K rybářskému prutu ho přivedl jeho kamarád, se kterým v dětství ministroval.

Co pro tebe znamená rybaření?

Především klid, adrenalin, přírodu, srandu a posezení s kamarády. Důležitý je ten protipól klidu a adrenalinu. Odpočinu si od ruchu života, zapomenu na práci, na všechno, co mě trápí, a jsem spjatý s přírodou. Sedím a čekám, až něco zabere a pak to najednou přijde. Už jen váhou toho prutu cítím, jestli tam je malá nebo velká ryba. To je ten zážitek.

Co je na tom ten adrenalin?

Kdyby mi teď někdo řekl, že se můžu sebrat a jít na ryby, jako by se ve mně něco přepnulo. Začnu se hrozně těšit. U vody si připravím pruty, sednu si a čekám, co přijde. To jako adrenalinový zážitek nezní, ale přesto je! Prostě se těším, že se mi na ten háček pověsí ryba, že něco ulovím. Sedím a poslouchám a připadám si jak v pohádce. Všechno kolem se uklidní a najednou slyším zpěv několika set druhů ptáků, jednou kolem mě prosvištělo divoké prase.

Dává ti rybaření něco pro práci?

Čas přemýšlet a rozvahu. Když sedím na rybách, napadají mě různé věci, např. inovace. Kolikrát jsem dumal nad strategií personálu a na rybách jsem si uvědomil přesně to, co jsem potřeboval. Kdybych byl člověk, který neví kam dřív skočit, tak u těch ryb nevydržím.

Co ti rybaření dalo a co vzalo?

Vzalo mi asi pubertu, ve které jsem na rybách trávil mraky času. Na druhou stranu mi to dalo to, že se tam uklidním a je to pro mě adrenalinový sport. Chci se tomu věnovat až do konce života.

Je rybaření sport?

Pokud ti zabere kapr, který měří 90 cm a váží 15 kg, tak ano. Taháš ho 15-20 minut a už si říkáš, jestli nebude lepší přestřihnout vlasec. Ale většinou zvítězí zvědavost, protože se chceš podívat, jak vypadá. (úsměv)

Kolik času trávíš na rybách?

Málo. (smích) Kdybych mohl, tak tam jsem každý den, ale rodina je u mě na prvním místě. A pak taky musím chodit do práce. Takže teď chodím 2-3x za měsíc, ale bývaly doby, kdy jsem tam byl každý den. Moje puberta byla jen o rybaření.

Dokážeš říct svůj největší zážitek z rybaření?

Mám jeden smutný zážitek. Na rybníku jsem chytal ryby a asi za 20 min přijela sanitka a o 20-30 metrů dál vytahovali mrtvolu člověka.
Jinak je to zábava, s kluky jsme jednou rybařili, dali jsme pár piv, udělali oheň a já jsem se ráno probudil v ohništi. (smích)

Je tento sport vhodný i pro ženy?

Určitě, moje žena se mnou u ryb vydrží sedět a povídat si. Také mého malého syna už začínám učit. Vydržel tam přes 4 hodiny.

Jíš rád ryby?

Ano a nejradši mám dravé ryby. Tam patří štiky, candáti, sumci, úhoři nebo třeba okouni. Úhoř např. roste až 10 let.

Máš se svými úlovky soucit? Nebo je bereš jen jako kus na talíř?

Soucit mám, ale dokážu rybu zabít, připravit i uvařit. Pokud je to ale velká ryba, tak jí nechci nic udělat. Řeknu si, ta už žije dlouho, vydržela mnohé nástrahy jiných rybářů, tak ji pustím.

Michal Žaloudík – vedoucí obchodního domu Zlín

Michal Žaloudík
Michal začal rybařit v 6 letech. Protože pochází z vesnice, kde všichni chodí do lesa a chytají ryby, tak pro něj nebylo těžké také začít s rybařením.

Jak často chodíš na ryby?

Chodím 2x měsíčně, s 2 malými dětmi to víckrát nestihnu. Děti se k tomu také snažím vést, ale jsou malincí, takže to vydrží jen 2 hodiny. Starší už chytne rybu, a je šťastný, mladší má 3 roky a spíš hází kameny do vody a ryby plaší. (smích)

V Praze jsem chodil hrozně málo, protože nemám rád rybaření ve městě. Kolem tebe jezdí auta, není to ono, když ti třeba nad hlavou jezdí kamiony.

Co ti to dává do života?

Každý si myslí, že na ryby se chodí odpočinout, ale to není úplně pravda. To bylo možná rybaření před 20-30 roky. Dnes se chytá na speciální boilies a je to o strategii. Zjistil jsem, že po 3 dnech jsem víc unavený, než když jsem v práci. Neustále musím měnit taktiku.

Největší „stres“ je na závodech. Rád jezdím na závody do Polska, kde mají větší jezera. Jednotlivá místa, kde máš nahozeno, jsou třeba 600 metrů daleko a my musíme neustále kontrolovat, kde a co zabere. Jedeš na člunu, někde ti „pípne“ záběr a ty se tam musíš co nejrychleji dostat. Nakonec je na háčku malá ryba, kterou musíš pustit, protože se neměří. A tak pořád dokola 8 hodin v kuse. Motory se používat nesmí, takže pádlujeme jako o život.

Máš nějaké pojítko mezi rybařením a prací?

Na rybách se musím neustále soustředit. Není to o tom, že si sedneš, nahodíš, otevřeš lahváče a čekáš. Návnada na ryby je tak speciální, že jsou chvilky, kdy si člověk neodpočine a tahá jednu rybu za druhou. A pak třeba hodinu nic.

Zrovna nedávno jsem rybařil v Polsku a za 3 dny nebylo ani ťuk. Ale bral jsem to s nadhledem. Byl jsem např. chytat s bratrancem, který jezdí na velké ryby po celé Evropě. Chytá na obrovské boilies sumce a je zvyklý, že se návnada třeba 6 dní ani nehne. A po 6 dnech má záběr a chytne 70kilovou rybu.

Jaký je to pocit, když po dvou dnech něco chytneš?

Že jsem to udělal dobře. Já chci chytat ty největší ryby. Nepotřebuju chytit 6 malých, ale stačí za 3 dny jednu obrovskou.

Co ti rybolov dal a co ti vzal?

Za mě to je jediný sport, kde můžeš dělat všechno, od vykládání s kámošem až po práci, to u dalších sportů nejde. A co mi vzal? Bere mi hlavně čas, což mi občas vyčítá moje žena. (smích)

Je rybaření adrenalinový sport?

Ano, nikdy nevím, co vytáhnu. Jdeš na ryby a chceš posunovat svoje hranice. Když chytneš kapra, který má 20 kg, tak příště chceš chytit 25kilového kapra.

Jezdíš rybařit sám, nebo spíš v partě?

Mám výborného kamaráda, který jezdí se mnou. Když si to naplánujeme, tak většinou jezdíme na 2-3 dny.

Ale chodím i sám, když nemám moc času. Ráno ve 3 vstanu a jdu ještě za tmy. Zvířata i ryby jsou ve 4 ráno vzhůru, ptáci začínají létat a zpívat, ryby už začínají žrát. Takže se snažím chodit brzo ráno, nebo pozdě večer, když už je tma.

A jaký je tvůj největší úlovek?

Mám rád pstruhovou vodu. Chodíme po vodě proti proudu, běžně ujdeme i 20-30 km. Máme takové velké broďáky – speciální gumáky, které jsou až po krk a jdeme i 3 dny v kuse. Jezdíme do Jeseníků, což je daleko od civilizace. Překračujeme ve vodě spadlé stromy, jdeme a jíme jen to, co si chytneme. Už to takhle praktikujeme osmý rok. Tam je možné chytit i 60centimetrové pstruhy. Říká se, že v našich vodách má největší pstruh 40 cm, ale není to pravda. Lidé žijí v domněnce, že tu větší ryby nejsou. Jsou, akorát se musí vědět kde. (úsměv)

Martin Procházka – transport

Martin Procházka
Martin rybaří od 5 let. K tomuto koníčku se dostal díky dědovi, který už nemohl být myslivec, a tak začal s rybařením.

Co pro tebe znamená rybaření?

Je to obrovský klid, vypadnu z každodenního stresu. Jezdím rybařit převážně na 3 dny. Vezmu si v pátek volno a jedu už ráno a vracím se v neděli večer.

Kam jezdíš?

Jezdím převážně k Pelhřimovu a pak na Pálavu, na Nové Mlýny. S kamarády jezdíme na delší dobu. S manželkou, dcerami a se psem ale občas jedeme třeba jen na 2-3 hodiny. Ale určitě preferuji ty delší výlety. Starší dcera už má také vlastní pruty. Jezdí po závodech, vloni jsme jeden vyhráli, takže dostala medaili, pohár a dost ji to chytlo.

Dává ti rybaření něco do života a do práce?

Je to hlavně o tom udržet si určitý klid. Hlavně v situacích, kde by člověk mínil vybouchnout. Já se na rybách uklidním, naberu energii a pořád se mám na co těšit. Když mám náročný den v práci, o to víc se těším na odpočinek na rybách. Telefon nechám v autě nebo ve stanu a užívám si klid.

Je něco, co ti rybolov bere?

Vzalo mi to poměrně dost financí, je to hodně drahý koníček. Nejde tak o to, na co se chytá, to už je levnější záležitost, ale jde o vybavení. Aby člověk měl u vody i tu pohodu. Spaní na karimatce už není pro mě. Takže lehátko, rybářský stan, bivak, to je všechno nákladné. Jde to pořád dopředu. Člověk vidí nějakou novinku, tak si to koupí. Jako třeba nahazovací sonar, díky kterému vidím, že tam ty ryby jsou nebo jaké je dno. Doma mám pro rybářské náčiní vyčleněnou celou místnost.

Jaký je tvůj největší zážitek z rybaření?

Moje největší chycená ryba. Byl to kapr, který vážil 21 kg. Pak také vzpomínám na jeden úraz, který jsem si během rybaření přivodil. Nadhodil jsem udici, co nejdále to šlo, co mi prut povolil. A tak jsem se do toho opřel, že mi ruplo v zádech. Takže jsem po cestě z ryb musel na obstřik do nemocnice. (smích)

Rybaříš jen v ČR, nebo jezdíš i do zahraničí?

Zatím rybařím jen v Čechách, ale žena už plánuje nějaké výlety do Francie. Zatím stále ještě čekáme, až budou děti větší. Mladší dcera má 3,5 roku, takže vydržet s ní 3 dny rybařit, to je výzva. (úsměv)

Daniel Rubala – vedoucí obchodního domu Trnava

Daniel Rubala
Daniel chodí na ryby od 6 let. Jak sám zmiňuje, k tomuto koníčku ho dovedl jeho táta.

Jak moc času věnuješ rybaření?

Při práci je času málo, snažím se chodit na více dní. Když člověk jde na více dní, tak přijde na nové myšlenky, nápady a uvědomí si, co dělá dobře, co dělá špatně. Rád jsem v přírodě, večer rozděláme oheň, je ticho a klid.

Co ti rybolov dává a bere?

Je to takový únik od reality a od množství lidí. Neutíkám od problémů, ale spíš od lidí. Je to životní styl. Čím jsem starší a mám toho času méně, tak ho chci věnovat i budoucí manželce a rodině. Rybaření mi určitě dává vnitřní klid. A co mi bere? Nedokážu najít žádné negativum.

Chodíš chytat raději sám nebo ve skupině?

Sám moc nechodím, když jdu sám, tak jen na pár hodin. Ve více lidech je to lepší, protože když je tam člověk sám, nemá se s kým pobavit nebo vyventilovat každodenní problémy.

Máš nějaké oblíbené místo?

Za domem mám velkou přehradu, 2 jezera a Váh, takže chodím tam. Jezdíme také na mezinárodní závody. Nedávno jsme se vrátili z jednoho závodu kousek od Dunajské Stredy, kde jsme skončili třetí. Máme oficiální tým a závodíme se soupeři z Česka, Slovenska, Polska, někdy z Maďarska.

Existují soutěže, kde se vyhlašuje nejtěžší chycená ryba nebo soutěže, kde se počítá celková váha chycených ryb. Nám se teď např. podařilo chytit za 72 hodin skoro půl tuny ryb. Přičemž minimální váha počítaného kapra byla 9 kg. My jsme tedy chytili zhruba půl tuny počítaných ryb.

Jak se jmenuje vaše skupinka?

Náš tým se jmenuje JDL, což je zkratka našich jmen. Jano je můj otec, Dano jsem já a Lubo je můj nejlepší kamarád.

Máš nějaký jedinečný zážitek z rybolovu?

Jedinečný zážitek je, když se podaří absolutní individuální vítězství na soutěži. Už dvakrát po sobě jsme s naším týmem vyhráli soutěž o největší rybu závodu. To, že dokážeš svojí vědou či praxí předčit ostatní soutěžící a zvítězit, je největší pocit zadostiučinění.

Jakou největší rybu jsi chytil?

Můj osobní rekord je 27,5 kg. Obyčejně chytneš ryby okolo 19 kg, přes 20 kg už je to vzácnost. My ryby pouštíme zpět, napřed je zdokumentujeme a ošetříme. Přece jen je to příroda, my si vážíme, že máme tu čest rybu chytit, vidět a pustíme ji nazpět pro někoho jiného. Apelujeme na ostatní, ať se k těm zvířatům chovají s úctou, protože mohou potěšit i někoho jiného.

Dává ti rybolov něco i pro práci?

Díky rybolovu si dokážu utřídit myšlenky a dát je do kupy. Více si oddechnu a mám vyrovnanou mysl. Zapomenu na starosti a můžu je lépe řešit. A na závodech je důležitá týmová práce, takže i tu týmovou práci dokážu pak přetavit do mojí práce. Takže když to shrnu, tak týmovost a čistá mysl.